KOLEJIŠTĚ PANA BŘEZINY
Kolejiště je umístěno v pokoji paneláku. Jeho rozměry jsou 4,20m délka, jedna strana je široká 1,70m a druhá 1,20m. Začal jsem ho stavět před více jak 20 lety. Skládá se ze dvou rámů vzájemně sešroubovaných a postavených na osmi nohách s nábytkovými kolečky, takže je možno s ním popojíždět za účelem čištění a oprav. Elektrická instalace je mezi rámy spojena konektory. Kolejiště lze po demontáži některých staveb, rozpojení konektorů a rozšroubování rámů eventuelně vystěhovat.
Motivem krajiny je naše pohraničí (sudety) tak nějak v současnosti. Kromě vlaků ČSD a ČD tak lze, s trochou fantazie, využít i soupravy rakouské a německé. A to buď jako peážní přepravu nebo zvláštní jízdy a přeshraniční dopravu.
Principem kolejiště je nepravá dvoukolejka, provedena ve třech úrovních. Horní smyčku tvoří jakoby dvě tratě vedoucí kamsi i za hranice (Německo). Dolní smyčka (a modulová přístavba) je trať hlavnější a mezinárodní.
Většina kolejí není vidět. V nejnižší úrovni je obvodový okruh. K němu se dá připojit modulová přístavba s dvoukolejnou elektrifikovanou tratí, s výhybkovým křížením a vlastním malým ovládacím pultíkem. Tato trať je vlastně také nepravá dvoukolejka s délkou kolejí asi 30 m. Na ní lze provozovat cokoliv, ale hlavně elektrické lokomotivy napájené z trolejového vedení, a až desetivozové rychlíky s osvětlením napájeným z kolejí.
Nádraží má pět dopravních kolejí, vlečku k pivovaru, manipulační kolej se skladem, a malé depo s dvoukolejným stáním a s možností zauhlování a zbrojení naftou. Depo již neslouží svému účelu, pouze k odstavení hnacích vozidel mezi vlaky a při čekání na přepřah. Je v majetku spolku drážních nadšenců.
Základními vozidly jsou "zamračené", "brejlovec", "bangladéška" a různé motorové vozy. Ze závislé trakce mám několik našich elektrických lokomotiv. Lokomotivy ČSD a ČD jsou většinou moje výrobky z odlitků. Ostatní vozidla jsou nejvíce ROCO a PIKO. Mám několik osobních souprav jak našich, tak německých a rakouských, a několik souprav nákladních vozů. Avšak ne všechna vozidla na fotkách kolejiště jsou moje. Dostala se na kolejiště při "společenském" ježdění.
Krajina na kolejišti je dosti členitá a "tváří" se jako předměstí okresního města těsně u hranic. Ostatně je tam i silniční hraniční přechod pro osobní vozy. Stavby jsou většinou od mé oblíbené POLY a od KIBRI a AUHAGENu. Poslední dobou přibylo několik staveb od p.Suchana. Pouliční osvětlení je výrobkem firmy DOMINIK.
A proč se městečko jmenuje Kamenice (Steindorf)? Jak z obrázků patrno, je to takový "šutrákov".
Kamenice je malé příhraniční městečko s bývalou celnicí a přeshraničním železničním provozem. Hlavní "třídou" městečka je Nádražní ulice. V té je všechno, co tam má být: hospoda, banka a bordel. Dominantou je malý pivovar. Vaří se v něm a na vlečce stojí starý jídelňák jako pivnice. Přes nádraží a ulici se klene kamenný viadukt s ocelovým mostem. Na kolejišti je všude možně asi 300 figurek a několik desítek aut.
A koho snad zajímá modelové období, tak vězte, že se jedná o současnost, tedy pátá epocha, avšak v širokém pojetí. Vozidla ČSD a ČD ostatně i ve skutečnosti přesahují určitě třetí až páté období. A co je starší, jezdí nostalgické jízdy.
Kolejivo na kolejišti je většinou flexi ROCO, PIKO a PECO. Vyhybky jsou PILZ a PECO.
Ovládání kolejiště je analogové s kolejovými úseky. Ovládací pult je osazen zvonkovými tlačítky a páčkovými vypínači se zjednodušeným schématem kolejiště. Je připojen mnohočlennými konektory ke kolejišti. Pro napájení kolejiště jsou použity pulzní regulátory Roco. Zdrojem proudu jsou čtyři transformátory PIKO FZ1. Ze střídavých výstupů transformátorů jsou napájeny výhybky a návěstidla. Páté trafo (staré německé po wehrmachtu) napájí osvětlení domů, ulic a nádraží.
Na kolejišti v průběhu let stále něco předělávám a vylepšuji. Nikdy není hotovo. Mnoho staveb, kolejí, aut, lokomotiv a vozů jsem si začal kupovat již před více jak třiceti lety. Nakonec, po otevření trhu, se z toho spousta věcí nehodila a skončila na burze, část jsem dal dětem na hraní.
Nejhezčí okamžiky z provozu jsou ty, kdy se sejdeme s kamarády, každý si přinese co chce projet a popíjíme u toho vínečko. Tím je naplněn smysl celé stavby…
Hlavním důvodem přestavby kolejiště bylo zmírnění oblouků na předmostí horní smyčky, zvětšení oblouku na nájezdu na velký okruh modulové přístavby a vlastní výměna mostu za modelovější. S určitým rozšířením rámu kolejiště.
Původní most byl z dřevěných nosníků. A jelikož je to dominanta kolejiště, bylo na čase něco s ním udělat. Zvolil jsem příhradovou konstrukci s dolní mostovkou. Celek je sletován z mosazných profilů. Horní plocha je z plastových pásků na balíky. Tváří se jako z plechů. Celek je lehce patinován.
Oba kamenné viadukty jsou papírové a dělal je pan Suchan. Myslím, že celek působí mnohem modelověji a je kompozičně vyváženější.
Dále došlo k přestavbě obou zhlaví, k prodloužení nástupiště a k několika změnám v zástavbě. To je patrné z obrázků.
Horní smyčka přemosťuje nádraží a ulici. Nádraží je přemostěno ocelovou mostovkou, oba oblouky přemostění jsou kamenné viadukty. Výškový rozdíl mezi -1 a +1 úrovní je 26cm. Všechna stoupání jsou roztažena na co největší délku. Nejnižší bod (silnice) v úrovni -1 je 97cm nad podlahou místnosti, vrchol rozhledny (20) je 180cm nad podlahou.
Po obvodu bednění kolejiště jsou různé technologické otvory a dvířka. Na různých dobře přístupných místech jsou relé návěstidel a přejezdů.
Manipulační okruh je též jako jedna strana nepravé dvoukolejky na modulové přístavbě. Druhá strana je čtvrtý skládací modul. Trať je zde zatrolejovaná. Trolej je funkční, i když ne zrovna modelová.
Pomocný ovládací pult slouží k obsluze výhybny, která umožňuje přejezdy do protisměru. Jelikož tak vznikly dvě vratné smyčky, tak se zde přepíná i polarita příslušných kolejových úseků. Trolej na modulech umožňuje napájení ze samostatného regulátoru.
