MOJE KOLEJIŠTĚ - AKTUALITY z let 2008-2009

Archiv aktualit z let 2008 až 2009.

Na kolejišti jsem nejvíce pracoval opět zejména v levém rohu kolejiště. Vyrobil jsem opěry mostu na hlavní trati a dotvořil jsem krajinu kolem nich.

Celkový pohled na levou část kolejiště; nejvíce jsem pracoval kolem mostu na hlavní trati.

Opěry mostu jsem vyrobil ze styrodoru. Při jejich výrobě jsem postupoval podobně jako ve článku: Jak na opěrné zdi.

Most a nové pilíře.

Proti článku jsem provedl povrchovou úpravu poněkud jinak. Po vyrytí reliéfu kamenů a slepení pilířů, jsem pilíře nastříkal Surfacem primerem, který "nežere" styrodor. Po zaschnutí Surface jsem pilíře natřel olejovou barvou (hnědá), kterou jsem stíral, dokud jsem nedosáhl výsledku podle mých představ. Po zaschnutí olejovky jsem dále patinoval prachovými pigmenty (Agama rez a rez světlá). Nakonec jsem pilíře nastříkal matným lakem Revell.

     
Fotografie zachycují postup tvorby povrchové úpravy na pilířích.

Kromě pilířů u mostu jsem pracoval také na potoce, který teče pod ním. Dokončil jsem koryto, do kterého jsem nalepil další kameny, různé větvičky a imitaci rákosí (nebo něčeho takového). Následně jsem okolní plastové plochy, které budou v kontaktu s "vodou", přetřel disperzním lepidlem, to aby mi pryskyřice, kterou jsem plánoval použít na vodu, tyto části nenaleptala.

 
Koryto potoka po doplnění rákosí a dalších detailů.

A pak to přišlo. Pustil jsem se (konečně) do modelování vody. K tomu jsem si pořídil Aquaplastic od Poláka. Práce s ním probíhala hladce.

Nejprve se smíchají dvě složky (pryskyřice a iniciátor) ve stanoveném poměru 1 až 2% (trefoval jsem to od oka a trefil), poté se pryskyřice vlije na požadované místo. Zaschne za cca 30 - 45 minut, při čemž postupně tuhne, takže je dost času a dají se po nalití dělat případné další úpravy.

Měl jsem trošku problém s tím, že mi pryskyřice stekla do dolní části koryta (což se ovšem dalo čekat) a tak jsem jí odsud část odsál injekční stříkačkou a nalil opět nahoru. Před zatvrdnutím jsem se pokusil udělat skalpelem vlnky.

Tento materiál použil i kolega Shimanský na "konkurenčním" webu: shimiland.info/PostupStKrajina29.htm .

   
Několik pohledů na (potok konečně s vodou) a jeho okolí.

Z imitace vody jsem měl původně docela strach, ale dopadlo to dobře. Já osobně jsem s výsledkem spokojený, což je postačující, vzhledem k tomu, že jsem majitelem a stavitelem kolejiště zároveň. Jen bych ještě dodal, že na potok jsem spotřeboval cca 1/2 plechovky pryskyřice.

Kromě výše popsaných prací jsem vyrobil také několik stromků, které jsem zasadil různě po kolejišti.

Jakýsi listnatý strom se objevil u cesty k nádraží Kamenice-město.

To je k novinkám na kolejišti všechno. Nyní se asi pustím do dokončení Skrytého nádraží I.

Podle počtu aktualit z mého kolejiště a podle postupu stavby by mohl nezávislý pozorovatel dospět k názoru, že mě už modelařina nebaví a že se jí nevěnuji. Opak je pravdou, věnuji se jí ve všech volných chvílích, kterých ale dost ubylo.

S příchodem jara se situace z pohledu modelaření ještě zhoršila; mám teď jiné aktivity, které se v zimě dělat nedaly.

Ale zpět k modelařině. Pracoval jsem na úpravě pojezdu "rosničky" (mám skoro hotovo), dále na stavbě "karkulky" z leptu (mám sletovanou skříň bez většiny detailů a řeším pojezd) a stavbě "laminátky" (mám hrubě vybroušenou skříň na pojezdu).

Spoustu času mě stálo uklizení místnosti vedle kolejiště, kde byl jakýsi sklad všeho možného. Nyní tam mám stůl, na kterém mohu pracovat a brousit, aniž bych si prášil na kolejiště. Časem v této servisní místnosti zřídím "skryté" nádraží pro kolejiště, místo plánované varianty pod kolejištěm. Výhodou bude dobrý přístup.

 
Nová servisní místnost. Dříve sloužila jako domácí sklad zbytečností. Jeho vyklizením jsem získal stůl s poměrně velikou pracovní plochou, kterou nebudu muset po práci uklízet a už si nebudu dělat nepořádek u kolejiště. Monitor v rohu nemá žádný účel, zatím jsem neměl to srdce ho vyhodit.


Pohled ze servisní místnosti ke kolejišti. Provizorní trať časem povede do servisní místnosti, do nově vybudovaného skrytého nádraží.

Z prací na kolejišti: natřel jsem hlavní silnici tmavší barvou, jak jsem měl v plánu, doplnil patníky a nějaké ty foliaže kolem cest.

 
Celkový pohled na část kolejiště, kde jsem prováděl další drobné úpravy kolem lokální tratě.

Trošku jsem si vzal do parády statek. Celý jsem ho sklížil a slepil, doplnil chybějící detaily (kromě okapů), na kůlnách udělal lepenkové střechy a barevné úpravy. Nakonec jsem si trošku pohrál s patinou.

   
Tři pohledy na napatinovaný statek. Výrobek firmy Vero (dnes Auhagen). Myslím, že mu to umazání hodně prospělo.

Ještě to bude chtít doplnit traviny a křoviska kolem, nějaké ty detaily a drobné zvířectvo.

Dále jsem dokončil stavbu mostu. Není nic moc, ale vzhledem k tomu, že jsem v daném místě měl dlouhá léta jen kus vlnité lepenky místo mostu, tak se situace určitě o mnoho zlepšila.

Pohled na most z ptačí perspektivy.

Co dál? Nevím, asi budu dodělávat nějaké ty detaily, mohl bych se také pustit do výroby stromků. Až mi dorazí chybějící výhybka, dokončím skryté nádraží na lokální trati. Mám ji objednanou od ledna a stále nic :-(

No třeba se budu moci pochlubit již hotovým skryťákem při příští aktualitě z kolejiště, ale moc tomu nevěřím...

Práce na kolejišti pokračovaly v levé části kolejiště.

Celkový pohled na část kolejiště, kde jsem nejvíce pracoval.

Odstranil jsem pozůstatky druhé koleje původní hlavní tratě. Následně jsem zmírnil a zatravni svah nad tratí. Dokončil jsem silnice kolem přejezdu a také terén v okolí přejezdu. Nevím, jestli nakonec nepřetřu ještě jednou křižovatku, aby tak nějak logicky navazovala na tmavší hlavní silnici. Uvidím, ale nejspíš ano.

Ještě bude nutné v této části kolejiště dosadit další prvky, jako jsou stromy, keře a vysoká tráva. Kolem silnic svodidla, patníky a značky.

 
Tyto poněkud rozmazané fotografie ukazují strmé stoupání lokální tratě a přejezd hlavní silnice přes tuto trať. Lokálka vznikla při přestavbě kolejiště z vnější koleje původní hlavní tratě.

Dále jsem pracoval ve skrytém nádraží, kde jsem prozatím osadil dvě vyhybky Peco.

Jedno ze zhlaví budoucího skrytého nádraží.

Skryté nádrží bude sloužit pouze lokální trati, jeho součástí bude vratná smyčka a dvě dopravní koleje. Mělo by tedy umožňovat střídání dvou souprav, nebo tří, pokud jedna souprava bude vyčkávat ve smyčce.

Skryté nádraží chci ovládat pomocí počítače a proto jsem objednal modul pro propojení DCC s počítačem a další dekodéry příslušenství.

Nyní jsem ve fázi vyčkávání, čekám na další kolejivo a DCC součástky. Navíc předpokládám, že se kvůli různým Vánočním a jiným povinnostem dostanu ke kolejišti až koncem ledna.

Při posledních aktualitách se stalo tradicí, že začínám slovy: "Poslední dobou jsem toho na kolejišti moc neudělal". Ani tentokrát nemohu začít jinak, protože pokud jsem modelařil, tak jsem se zabýval stavbou lokomotiv. Dokončil jsem 555tku a dotáhl až téměř do finále stavbu tranzistora.

Na kolejišti jsem spíše demoloval než tvořil. Z kolejiště jsem demontoval původní skryté nádraží. Vzhledem k tomu, že bylo původně stavěno jako vyjímatelné, předpokládal jsem, že to nebude problém. Byl to problém a pořádný, protože se v průběhu let kolejiště dostalo blíže ke zdi a nádraží již nešlo vyndat. Musel jsem z něj kousek odpárat abych ho dostal ven, což mi ovšem nevadí, stejně je určeno k rozebrání.

Skryté nádraží jsem vybudoval někdy kolem roku 2003. Po dobu těch 5ti let více méně fungovalo, bohužel spolehlivost nebyla na 100%. Zde bych upozornil některé modeláře, kteří teprve svá kolejiště budují, aby pracovaly velmi pečlivě. Ono totiž kolejiště, na kterém se vykolejují vlaky a které funguje jen někdy, mnoho radosti svému majiteli nepřinese. To samé také platí i pro modely vozidel a vlastně všeobecně.

Pohled z ptačí perspektivy na bývalé skryté nádraží. Když bylo nové nevypadalo tak hrozně, většinu "splácanin" způsobily až pozdější opravy ve stísněném prostoru pod kolejištěm.

Jako můj první velký omyl se ukázalo použití plechových výhybek PIKO, na kterých se vykolejovaly vlaky. Proto jsem je záhy zaměnil za výhybky PILZ (s přestavníky PIKO), což ovšem také nebyla výhra.

Výhybky PILZ s přestavníky PIKO, relátky a změtí drátů.

V průběhu let se vyskytovaly různé závady na elektroinstalaci. Relátka, která jsem použil, byla vyzískána na šrotišti z jakéhosi starého zařízení. Bohužel se na nich vyskytovaly závady, občas nějakému přestaly fungovat některé kontakty, takže se muselo vyměnit. Což byl problém, vzhledem k velmi špatné přístupnosti.

Tímto obrázkem by se dali strašit elektrikáři. Někde pod tou změtí drátů jsou relátka. Původní nevyměněná a neopravovaná jsou ta co jsou více/méně rovně (tedy asi 3).

S výhybkami LIMA (bez přestavníků) měly zase problémy lokomotivy s běhounem, který při rozřezávání vyhybek občas vypadl.

Výhybka LIMA s vykuchaným přestavníkem.

Zastavování vlaků v oblouku mívalo za následek zase rozpojování souprav.

Co nádraží umělo, když zrovna fungovalo? Střídat automaticky (či manuálně) 3 soupravy (+1 vyčkávající na vjezdu). Při vjíždění vlaku na prázdnou kolej (pokud byly ostatní zaplněny a nádraží bylo v automatickém provozu) vlak sepl časový spínač a poté na konci úseku zatavil. Po cca 30 vteřinách se rozjel jiný vlak, který přestavil vjezdovou cestu na svou kolej, a po opuštění nádraží vpustil vlak, který čekal (mohl čekat) na vjezdu do nádraží.

Pro nastavování časů vypouštění souprav jsem použil tepelné časové spínače z NDR, které se ukázaly jako velmi spolehlivé.

Časové spínače z NDR.

Fungují na principu opačného termostatu, kdy ohřívaný bimetalický plech sepne po čase obvod. Jejich vlastností je poněkud proměnlivá doba sepnutí, což v tomto případě nebylo na závadu. Logiku, ze které koleje odjede vlak obstarávaly kontakty v přestavníkách výhybek. Ty byly nespolehlivé a tak se stávalo, že vyjel jiný vlak, než by odpovídalo. To ovšem také nebylo úplně na závadu. Automatický provoz tedy měl určitý prvek náhodnosti střídání souprav a tak pozorovatel byl vždy v očekávaní, který vlak pojede a kdy.

Celkově bylo skryté nádraží přínosem provozu na kolejišti, i když pro jízdy podle JŘ by to nebylo. Pro demonstraci kolejiště v pohybu to byla skvělá věc. Nádraží dokázalo točit soupravy neúnavně několik hodin denně a v kombinaci s posunem na kolejišti a výměnami souprav bylo při provozu o zábavu postaráno. Bohužel postupně chátralo a začalo se stávat poměrně nespolehlivé. Bylo také jedním z důvodů pro rekonstrukci kolejiště, ale nikoliv hlavním důvodem. Tím bylo to, že se mi nelíbilo prudké klesání na hlavní trati a ostrý oblouk u levého zhlaví.

To bylo drobné ohlédnutí do vzdálenější minulosti, ale zpět k novinkám. Dále jsem pracoval kolem torza stavědla u pravého zhlaví stanice Kamenice.

Pohled na vysokou trávu v okolí pravého zhlaví stanice Kamenice. Zeď v pozadí kryje ovládací pult.


Zarůstající zbytky stavědla. To při rekonstrukci zabezpečovacího zařízení ve stanici ztratilo svou funkci a zchátralo (jak praví modelářská legenda).

V minulých měsících jsem se v modelařině zabýval zejména stavbou lokomotivy řady 555.1 a tak jsem se ke stavbě kolejiště dostal až poměrně nedávno.

Práce na kolejišti probíhaly zejména v levé části kolejiště, kde jsem přidal výtažnou kolej se šturcem, udělal cestu s přejezdem a vytvořil trochu té zeleně v okolní krajině.

Pohled z ptačí perspektivy na část kolejiště, kde jsem poslední dobou nejvíce pracoval. Nová je výtažná kolej, silnice a zeleň. Statek ještě není definitivně usazen, před tím na něm proběhnou ještě nějaké úpravy a asi i patina.


Zarážedlo jsem vyrobil z nařezaných kousků dýhy a natřel olejovými barvami. Okolní vysoká tráva je kombinací několika druhů foliáží firmy Heki.


Nová je i silnice s přejezdem, který se mi povedl zvláště rozbitý. Na sloupky u přejezdu ještě přijdou nalepit výstražné kříže.


Mezi tratí a loukou jsem zasadil skupinku dvou stromů Busch. Proti kartáčovníkům, které jsem použil v lese na druhém konci kolejiště (viz níže - 8.2.2008) vypadají podstatně lépe (zde je důležité si uvědomit, že v lesíku nad tunelem je cca 120 stromků, takže se v případě lesa jednalo o kompromis mezi cenou a výkonem).


Pohled na zpracovávanou část kolejiště z druhé strany. Je zde patrná křižovatka s hlavní silnici a přejezd hlavní silnice s lokální tratí. Ten bude kryt světelným zabezpečovacím zařízením (pravděpodobně AŽD). V dolní části obrázku je vidět zbytek z dvoukolejné tratě. Vnitřní kolej patří ještě odstranit a zmírnit svah. Jednou také udělám vodu v potoce (možná :-) ).

V blízké budoucnosti (snad) se pustím do depa. Původně jsem plánoval depo s točnou, po poslední přestavbě kolejiště jsem depo přesunul a velmi zredukoval na malé depo lokální tratě. Cílem je vytvořit "depo" které již slouží jen k nocování motorového vozu a občas při nostalgických jízdách ke zbrojení parní lokomotivy; plus jako úschovna nějakého toho haraburdí. Na následující fotografii jsem se pokusil naznačit, jak to vlastně s tím depem bude.

1 - vodárenská věž, přistavěná k remíze

2 - uhelný prostor, hromada uhlí a pásový dopravník

3 - popelová a odkalovací jáma

4 - vodní jeřáb, kompletní

5 - vodní jeřáb, torzo

6 - zbrojení naftou, pravděpodobně lept Třmínek

Kromě krajinářských aktivit jsem se zabýval i elektroinstalací. Když jsem začínal s digitalizací kolejiště, tak jsem si pořídil i jeden dekodér ovládání příslušenství LS150. Pak jsem ovšem dospěl k názoru, že ho osazovat nebudu, že nehodlám ovládat příslušenství digitálně. Nakonec jsem názor trochu přehodnotil a LS150 osadil.

Zapojil jsem na něj vyhybky v zadním nádraží Kamenice-město. Od tohoto kroku si slibuji, že nádraží půjde ovládat z kteréhokoliv místa kolejiště, což bude zajímavé zejména pokud bude ovládat kolejiště více lidí. Jinak je ovládání příslušenství pomocí ovladačů LENZ poněkud komplikované a dost nepraktické, ovládání pomocí přepínačů a klávesnic je daleko snazší.

Elektroinstalace v zadním nádraží. Je zde dekodér příslušenství LS150 a rozvaděče napájení a osvětlení.

V této spojitosti jsem musel dodělat přestavníky ke dvěma vyhybkám PILZ. Použil jsem na to přestavníky vlastní výroby, které jsem měl ze starého kolejiště (viz také zde). Ty jsou docela robustní a kdysi se zdály být spolehlivé. Instalování přestavníků mě zrovna vůbec nebaví, zejména zuřím při ladění, aby vše fungovalo jak má.

Přestavník domaděl

A na závěr červencových aktualit z mého kolejiště jedna fotka s celkovým pohledem na kolejiště a pokus o panoramatickou fotku části kolejiště, kde jsem posledně nejvíce pracoval.

Celkový pohled na kolejiště...



...a pokus o panoramatickou fotku té části kolejiště, kde jsem poslední dobou nejvíce pracoval.

Poslední dobou pracuji na kolejišti ještě pomaleji než kdy jindy, ale i tak jsem něco málo udělal.

Pokračoval jsem v pracech na nástupišti v Kamenici, na kterém jsem provedly patinu a doplnil různé detaily.

 
Celkový pohled. Kromě patiny nástupiště, jsem také doštěrkoval vyhybku a kolej u nástupiště, a vyrobil přechod přes koleje.


Pohled z ptačí perspektivy. Jsou na něm vidět další věci, které se změnily. Za nástupištěm jsem vytvořil malé parkoviště.

 
V oblasti za nástupištěm budou zahrádky obyvatel nádraží. Jeden z nich už má na svém místě garáž z vysloužilého kontejneru.

Vyrobit nástupiště ze styrodoru nebyl špatný nápad. Vypadá to docela dobře, ale jako všechno i toto má své mouchy. Tou mouchou je to, že nástupiště je poměrně měkké a tím zranitelné, proto je nutné s ním zacházet opatrně (zejména při čištění)

Mimo prací na nástupišti a jeho okolí jsem konečně opravil kašnu na náměstí.

 
Náměstí s funkční kašnou ve dne a za soumraku. Transparent policie na místní služebně je obvykle prosvícen, jen ho tentokrát policisté zapomněli rozsvítit.

Tentokrát jsem pracoval na chybějící části nástupiště ve stanici Kamenice. Nástupiště jsem udělal ze styrodoru (více o práci se styrodorem v části Jak na opěrné zdi).

     
Postup prací na nástupišti. Styrodorovou desku jsem nožem vyřezal na požadovaný tvar, do kterého jsem vyryl tupým hrotem dlažbu. Následovalo nabarvení temperovými barvami do potřebného odstínu.

 
Hotové nástupiště. Jako určitý kompromis bylo ponechání (a částečné překrytí nástupištěm) přesravníku u vyhybky ROCO (přestavníky u těch vyhybek, které jsou jimi vybaveny a jsou v pořádku, ponechávám). Za zídkou na nástupišti budou mít obyvatelé nádraží několik zahrádek.

V minulé aktualitě z kolejiště jsem se zmínil o vybudování provizorní vratné smyčky. Tu jsem zbudoval, protože mi chyběla možnost jízdy vlaku po kolejišti. Smyčka je snímatelná, při pracích na kolejišti ji sendávám. V budoucnu bude nahrazena novou částí kolejiště s krajinou a skrytým nádražím.

Provizorní vratná smyčka.

Pomalu, ale jistě, pokračuje přestavba kolejiště. Před nedávnem položené výhybky jsou už zaštěrkované a částečně patinované. U části z nich byly zapojeny přestavníky (z MemoryWire drátku - viz téma přestavníky). Také byl vyplněn prostor mezi kolejemi a zazelenilo se i v okolí hradla. Co se hradla týče, proběhnou asi ještě změny - spodní část bych chtěl udělat cihlovou.

 
Nově zaštěrkované zhlaví.

Pořídil jsem si kopu jehličnatých stromů a tak jsem se jal dodělat les. Výsledek vidíte na následujících obrázcích.

 
Pohled na hotový les. Snažil jsem se napodobit vzrostlý hustý les, což si myslím, že se mi docela povedlo. I když připouštím, že skutečný les stále vypadá jinak :-). Stromky jsou od NOCHa a jsou to typické kartáčovníky obecné. V lese je také namícháno cca 30 starých stromků VERO.

Jen pro zajímavost - v celém lese je přes 100 stromů.

Jeden pohled do lesa. Jehličí je asi od POLÁKa. Kolem lesa jsem použil pak různé statické trávy firem HEKI a POLÁK.

Dále jsem na kolejišti vysadil 20 nových listnatých stromů.

Nové stromky jsou z kostelem...

 
...u nádraží a různě jinde. Na fotkách jsou mimo jiné vidět i vitríny s modely na protější stěně.

Protože jsem už dostával abstinenční příznaky z toho, jak mi chyběla jízda vlaku po kolejišti, tak jsem postavil provizorní vratnou smyčku. Její fotku nemám, doplním jí někdy příště.

<  ZPĚT