Místnost se spoustou věcí
MOJE KOLEJIŠTĚ - AKTUALITY
Po několika letech přichází další aktualizace z dění na kolejišti. Co se dělo v té době, kdy jsem o kolejišti nic nenapsal?
Na kolejišti se nedělo nic, dlouhou dobu na něj jen sedal prach a částečně bylo i kanibalizováno – byla odpojena trafa, zapůjčena řídící jednotka digitálu.
Ale jinak se toho u mě dělo dost. Většina toho, co se u mě událo i nějak souviselo s neděním na kolejišti. Předně jsem se konečně v roce 2010 odstěhoval od rodičů. Nově jsem bydlel v relativně velkém bytě (no on tak velký nebyl, ale měl velkou ložnici) a počítal jsem do budoucna s tím, že si postavím v ložnici i nové kolejiště. Jenže na to jsem neměl čas a chuť, a navíc jsem nechtěl zrušit stávající kolejiště. Z modelářských věcí jsem přestěhoval alespoň vitrínky s modely a část dílny. Po dlouhém období hloubání a měření jsem dospěl k závěru, že se do ložnice vejdeme i s kolejištěm (po určité redukci), navíc i nějaké ty skříně a dokonce v ložnici zbude i trošku místa. Než k nějakým krokům ohledně stěhování kolejiště stačilo dojít, tak jsem se opět stěhoval já.
V roce 2012 jsme si s přítelkyní koupili menší dům. Už při prvotní prohlídce jsem měl jasno v tom, že sem už se kolejiště bez problémů vejde. Pro kolejiště jsem vyhradil místnost v přízemí dost velikou na to, aby se do ní kolejiště vešlo. Opět jsem dlouze přemýšlel o tom, jestli se raději nevydat cestou stavby nového kolejiště. Když nad tím přemýšlím, tak by to bylo v mnoha ohledech lepší. Jenže dodělal bych někdy nový projekt? Bylo by to náročné a to jak časově, tak finančně. Navíc mi starého modelu bylo líto. A tak jsem se rozhodl, že se kolejiště bude stěhovat.
Před tím jsem musel udělat důležitější věci: vymalovat celý dům, dodělat kuchyň a vyřešit spoustu drobností. Proto na místnost pro kolejiště došlo až letos v létě. Místnost jsem musel v první fázi vyklidit; při stěhování se používala jako mezisklad věcí, co někam přijdou, ale nikdo neví kam. Dále se pak musela vymalovat, dodělat osvětlení a položit lino.
Také bylo nutné připravit kolejiště na stěhování. Z kolejiště se sundalo vše co nebylo přidělané, pak vše co bylo sice přidělané, ale šlo lehce oddělat. Určitou komplikací bylo to, že jsem jaksi nepočítal s tím, že by se kolejiště někdy mohlo stěhovat. Kolejiště tvořilo 3,5m dlouhý nerozebíratelný celek. Proto muselo nutně přijít na řadu řezání. Před tím jsem ještě musel rozpojit elektroinstalaci. Následně jsem kolejiště přeřízl přímočarou pilkou na zhruba dvě stejně velké poloviny a nakonec jsem mu amputoval nohy.
Následně jsme kolejiště vynesli z domu, naložily do dodávky a převezli. Tato fáze proběhla překvapivě hladce, z kolejiště opadalo jen pár stromků a jinak se mu nic nestalo. Začátkem podzimu 2013 bylo tedy kolejiště ve své nové místnosti, i když zatím ve dvou kusech a naboku.
Před Vánocemi 2013 jsem kolejiště postavil na nohy a spojil. Protože je nová místnost o něco delší, bylo možné kolejiště cca o 20cm protáhnout. Vypadá to jako maličkost, ale jak již někteří ze čtenářů tuší, tato maličkost způsobí, že se mi vejde do stanice o vagón delší vlak. Proti původnímu umístění kolejiště, kde bylo ode zdi ke zdi, jsem si nechal v nové místnosti místo z jednoho boku kolejiště. To proto, abych ho již nemusel podlézat a mohl ho relativně pohodlně obejít. Přeci jen člověk nemládne, záda bolí. Určitě to tak bude praktičtější.
Na začátku článku jsem psal o tom, že se toho u mě událo dost. Vrátím se tedy k tomu, co jsem za ta léta bez aktualizací dělal. Předně jsem dodělal VŠ. Kvůli práci na diplomce a dalším jsem jaksi neměl na modelaření čas, i když jsem část své modelářské dílny měl v bytě přestěhovanou a teoreticky jsem se mohl věnovat alespoň vozidlům. Po státnicích jsem se stěhoval a pak nastalo období úsilovné práce na baráku.
Když už jsem se rozepsal o nemodelářských aktivitách, zmíním druhou svou velkou zálibu po modelaření. Mám rád techniku a snad ještě víc tu starší. A to souvisí s mojí další radostí, kterou jsou stará auta. Zajímavé je, že mě nějak nechytly motorky, ale jinak se mi kromě osobních aut líbí všemožné traktory, náklaďáky a autobusy. Mít takový autobus by bylo moc fajn, ale to by mi doma neprošlo :-)
Musím říci, že moje auta nejsou žádnými veterány a že já nejsem žádný renovátor, ale baví mě to a mám to rád. V současnosti mám následující starší stroje: Citroen CX Break 2,5D (1985, funkční, provozní), Škoda 1000MB (1968, funkční, provozní), Škoda 100L (1974, nepojízdná) a Tatru 613 (1988, vrak) (+samozřejmě nějakou tu techniku pro denní ježdění).
V letech 2008 až 2010 jsem se pokoušel dát dokupy Citroena CX. Tento stroj sice není starý, ale v ČR je to poměrně vzácnost a navíc je to úžasný stroj. O Citroenu CX se tvrdí, že je posledním opravdovým Citroenem (otázkou je, co že je to opravdový Citroen). Auto je 5 m dlouhé a má 3 m rozvor. Na autě je spoustu zvláštností a technických lahůdek – hydropneumatické pérování, diravi řízení, strojní brzdy atd. Neprováděl jsem na autě žádnou skutečnou renovací, bylo pouze lehce vyvařeno a následně přelakováno z bílé na modrou. S tou barvou jsem to nezvládl, jednak jsem měl auto nechat bílé (historická věrnost a tak podobně), jednak jsem nějak podcenil kytování a spasování dílů, zejména předku. V původní matné bílé to totiž nevypadalo, že je to tak hrozné, ale po laku je na autě vidět mnoho nedostatků. Kromě opravy karosérie jsem na autě dělal další věci: vyměnil jsem pružící jednotky (koule) a většinu hydraulických trubiček, vyměnil jsem uložení zadních ramen, na předku jsem vyměnil spodní a řídící čepy, ložiska kol, dále řemeny, filtry a náplně. Také jsem trošku bojoval elektrikou. Nyní je auto funkční a bez koroze, a po poslední sezóně se zdá, že je docela spolehlivé. V budoucnu plánuji ještě něco k tématu Citroen CX napsat, uvidíme.
Letos přes zimu pracuji na Škodě 1000MB. Provádím GO brzd – nové trubičky, nové brzdové válečky, čelisti, GO hlavního brzdového válce. Ještě bych letos chtěl udělat rozvody (chrastí řetízek). Jinak na MB pracuji tak nějak průběžně, již pár let.
Další auta mám zatím ustájená v suchu. Mají čas. Počítám, že tady ještě nějaký ten pátek budu a tak se k nim chci dostat až na jejich opravu budu mít čas a prostředky. Do budoucna je v tomto ohledu prioritou lak a chromy na 1000covce.
Dost jsem se rozepsal, ale alespoň je vidět že žiju a tvořím. Až zase budu mít světu co říci, tak něco napíši.
POPIS mého kolejiště
> AKTUALITY na mém kolejišti <
HISTORIE mého kolejiště