Možná uspořádání kolejové smyčky a trianglu.
TOČNICE
Jedním ze znaků parního provozu byla nutnost otáčení lokomotiv ve vratných stanicích do polohy komínem napřed. Bylo to především kvůli spojení lokomotiv s tendrem, ale i kvůli konstrukci pojezdu některých lokomotiv. Většina lokomotiv u ČSD měla rychlost tendrem napřed omezenou na 50 km/h. I lokomotivy tendrové měly většinou omezenou rychlost při jízdě vzad.
Pro otočení vozidla nejrychleji a prostorově nejúsporněji slouží zařízení zvané točnice, zkráceně točna. Jiná zařízení, která sloužila k otáčení lokomotiv, jsou smyčky a triangly. Ta jsou sice levnější, ale jsou prostorově velmi náročné. Triangly se většinou využívaly tam, kde to umožňoval souběh dvou tratí, případně tratě a vlečky.
Pro otáčení lokomotiv se používaly v podstatě dva druhy točen:
Balanční točny mají souvislou mostní konstrukci. Ta je svým středem opřena pomocí mohutného otáčivého čepu v ložisku uloženém v pevném železobetonovém základu. Oba konce mostní konstrukce se lehce opírají dvoukolovým podvozkem o kruhovou kolej, která je položena na betonovém terasovitém výstupku okolo točnicové jámy. Opření kol o tuto kolej slouží hlavně při najíždění/sjíždění vozidla na točnu/z točny. Při otáčení musí být lokomotiva vhledem k zatížení čepu v rovnovážné poloze tak, aby pokud možno celá její hmotnost působila na čep, nikoliv na kola na věncové koleji. Proto byly na každé balanční točně provedeny značky pro každou lokomotivní řadu, která se mohla vyskytnout v dotyčném depu. Délka balančních točen bývá do 20m.
Kloubová točna je složená ze dvou mostních konstrukcí vzájemně spojených na středním čepu kloubem. Každá polovina je tedy uložena jak na čepu, tak na nosné věncové koleji. Lokomotiva nemusí pak najíždět do rovnovážné polohy. Délka točny dosahuje až 26m, vyskytují se i delší.
Pohon točnic býval původně ruční pomocí břeven přečnívajících přes točnicovou jámu. Nyní se používá pohon elektrický, který u kloubové točny působí na nosná kola, u balanční točny je na jednom konci zavěšeno pohonné zařízení - vlečník. To obsahuje elektromotor s převody k tažnému kolu a také balast, jež dodává vlečníku potřebnou adhezní hmotnost pro tažnou sílu. Pohonné a aretační zařízení se u skutečných točen ovládá z budky umístěné na rozšířené mostovce na jednom konci. Na aretačním zařízení bývá přímo závislá dvojice točnových návěstidel dovolujících jízdu na točnu. Najíždět a sjíždět se smí rychlostí max.3km/h.
Točnicová jáma je železobetonová a má dno od krajů i od středu mírně skloněno do mělkého žlabu. V tom jsou umístěny vtoky odvodňovacích kanálů.
Točnicovou jámu jsem vyrobil ze čtyř dřevotřískových desek 15x30cm, do kterých se vyřízl přímočarou pilkou ("šukalkou") půlkruhovou díru o průměru 26cm. Po nalepení desek po dvou na sebe jsem je přilepil na desku 30x30cm, která to vše drží po hromadě a zároveň tvoří dno.
Na obvod jámy jsem nalepil papír, abych schoval nepřesnosti vzniklé při řezání. Terasovitý výstupek kolem točny jsem vyřízl z kartonu. Celek jsem pak dotmelil. Na dno jsem z papíru nalepil imitaci betonových polí a celek jsem na konec natřel šedou barvou. Věncovou kolej jsem vyrobil z části flexi-koleje.
Mostovku točny jsem udělal ze dvou prkének, která jsem vyřízl do potřebného tvaru.
Naznačení výztuh a profilů jsem udělal z tvrdého papíru. Nosníky podlahy jsou z kolejnice a podlaha je vyrobena z vázacího pásku (ten co jsou s ním převázány palety s cihlami,...). Přívod proudu do kolejnice je proveden pomocí měděného kroužku na kterém točna leží a který je elektricky rozdělen na dvě poloviny. Využívá se zde principu komutátoru, to proto, aby kolejnice točny měla vždy stejnou polaritu jako okolní kolejnice.
Převodovka pohonu točny je z motůrku na gril. Je k ní ovšem přidán ještě jeden převod pro zvětšení převodového poměru.
Chyby které jsem udělal
Za první chybu (né ovšem tak velkou) považuji to že jsem udělal model balanční točny. Měl jsem udělat raději
točnu kloubovou, protože moje točna má na balanční točnu velký průměr (v přepočtu přes 22m). Druhým problémem
je uložení mostovky točny na měděném kroužku - točna nemá při otáčení potřebnou stabilitu. Bylo by lepší provést
uložení pomocí kuličkového ložiska.
Co je třeba udělat...
Předně je třeba dodělat budku ovládání, pak model závorovacího zařízení. Budu muset také udělat model vlečníku.
Jak je výše napsáno točna ještě není hotová, např.:vůbec jsem neřešil napájení motoru pohonu točny.
Doufám, že těchto pár řádků pomůže pro případnou inspiraci modelářům, kteří by chtěli stavět točnu. Na závěr ještě pár obrázků mojí točny.
