ÚPRAVA POJEZDU LOKOMOTIVY T334.0





Obr.1 model firmy Vacek v původním provedení

Následující článek pojednává o modelu lokomotivy řady T344.0 (alias 710, alias rosničky) a o jeho úpravách za účelem zlepšení jeho jízdních vlastností. Pro snazší orientaci v článku je článek rozdělen do následujících okruhů (po kliknutí na řádky v osnově lze přeskakovat odstavce).

  • Úvod
  • Popis modelu
  • Úpravy modelu

  •      - Úpravy stávajícího pojezdu
         - Použití pojezdu Roco
         - Závěr rekonstrukcí
  • Závěr článku


  • Úvod

    Před téměř 10ti lety (tj. někdy kolem roku 2000 :-) ) jsem začal v modelářských obchodech obdivovat modely lokomotiv řady T334.0. Tehdy jsem jako student střední školy neměl na nový model peníze, jehož cena se pohybovala někde mezi 2500 až 3000 Kč.

    Po čase jsem nějaké ty peníze našetřil a tak jsem si tento model v roce 2002 pořídil. Po nasazení na kolejiště však přišlo zklamání. Model jezdil velice rychle, při pokusech o pomalou jízdu na nižší napětí se zase zastavoval na vyhybkách. Moc toho neutáhl a k tomu všemu byl extrémně hlučný. Proto jsem nakonec provedl na modelu mnoho úprav a nakonec vyměnil celý pojezd. Začnu ale popořádku a to popisem modelu.

    Model

    Mašinku vyráběla česká firma Vacek. Kromě ní, vyráběla ještě modely nákladních vozů (zavřený a vysokostěnný). Firma Vacek bohužel v roce 2003 zanikla, výrobu železničních modelů od ní převzala firma Bramos, která sice znovu uvedla na trh modely vagónků, rosničku však bohužel ne.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.2 model (již s mírnou patinou) na kolejišti

    Vzhled a vybavení modelu

    Model vypadá na první pohled solidně. Provedení detailů kapot a kabiny je dobré. Některé detaily spodku lokomotivy a celé zábradlí působí dost hrubě (u zábradlí je to zřejmě nutné z pevnostních důvodů).

    Povrchová úprava modelu je na dobré úrovni. Potisk je kvalitní a ostrý.

    Mezi dobré vlastnosti modelu patří průhled kabinou strojvedoucího s naznačeným vnitřním vybavením. Nedostatkem je naopak absence osvětlení a v dnešní době i absence kulisy krátkého spřáhla. Model je vybaven pouze šachtou pro případnou výměnu spřáhla, ale bez možnosti jakéhokoliv pohybu šachty.

    Pohon modelu

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší  kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.3+4 pojezd modelu

    Motor, který je v lokomotivě umístěn podélně, pohání pomocí čelních ozubených soukolí hřídel ve spodku lokomotivy. Na tomto hřídeli jsou umístěna dvě šneková kola (s dvouchodými šneky), která pohání první a třetí nápravu lokomotivy.

    Sběr proudu je proveden první a třetí nápravou lokomotivy.

    Jízdní vlastnosti

    Jak již bylo napsáno, nejslabší stránkou tohoto hezkého a solidně provedeného modelu jsou velmi špatné jízdní vlastnosti Za největší nedostatek považuji extrémní maximální rychlost lokomotivy, kterou převyšuje většinu mých lokomotiv (i rychlíkových). Aby se pohybovala rozumnou rychlostí je třeba mít regulátor transformátoru vytočen pouze do 1/3, při této rychlosti již nemá žádný výběh. Je pak velmi problematické udržet lokomotivu trvale při pomalé jízdě.

    S tím souvisí druhý nedostatek, a to nedostatečný sběr proudu. Lokomotiva se při rozumné rychlosti zastavuje na vyhybkách.

    Dalším nedostatkem je nedostatečná tažná síla modelu, způsobená mimo jiné nízkou hmotností. Třešničkou na pomyslném dortu je pak extrémní hlučnost modelu.

    Pro pořádek uvedu, že se jedná o mašinku roku výroby 2002, tedy již druhé z série, která měla mít vylepšený pojezd. Nedovedu si pak představit jak asi jezdily modely první série.

    Úpravy

    Rozhodl jsem se tedy z jízdními vlastnostmi něco udělat. Pro zlepšení jízdních vlastností je potřeba:

  • lokomotivu zpomalit
  • zlepšit sběr proudu
  • zvýšit tažnou sílu
  • snížit hlučnost modelu
  • Úpravy stávajícího pojezdu

    Prvním cílem bylo mašinku trochu zpomalit a zlepšit plynulost její jízdy. Zpomalení je možné docílit několika způsoby:

  • snížením napětí na stávajícím motorku
  • změnou převodového poměru
  • výměnou motoru
  • První varianta v podstatě nic neřeší. V analogu by znamenala přidání vhodného odporu před motor, v digitálu nastavení menší maximální rychlosti. Jízdní vlastnosti se ovšem nevylepší, takže padla volba na druhou variantu.

    Jak je z obrázků pojezdu patrné (obr.4), lokomotiva má podélně umístěný motor, který přes ozubená kola pohání hřídel ve spodku lokomotivy. Z něj jsou pak pomocí šnekového převodu (dvouchodé šneky) poháněny krajní nápravy. Na první pohled vypadá, že je zpřevodování dostatečné, ale vzhledem k použití motoru s poměrně vysokými otáčkami tomu tak není.

    Do lokomotivy jsem tedy umístil na dolní hřídel větší ozubené kolo (pochází z autíčka na setrvačník, má modul 0,5 a 34 zubů) a vypustil jsem vložené kolo, které tam stejně žádný význam (z pohledu převodového poměru) nemělo. Bylo ovšem nutné vybrousit do boků pojezdu díry (obr. 6). Tím jsem ovšem odstranil držáky sběracích plechů. Tento problém jsem pak musel posléze řešit. Také bylo nutné vypilovat větší otvor ve spodku pojezdu a nakonec i rozdělit na dvě části krycí plast ve spodku lokomotivy.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší  kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.5+6 Na obrázku vlevo je vidět nové zpřevodování lokomotivy; vpravo je vidět díra, kterou bylo nutné, vzhledem k velikosti nového kola, udělat.

    Již při prvních zkouškách jsem zjistil že skutečně došlo ke znatelnému zpomalení lokomotivy. Chtělo by to ovšem ještě větší zpomalení. Ke zlepšení plynulosti by jistě přispěl setrvačník, od toho jsem ovšem upustil po neúspěšných pokusech s malým setrvačníkem a vzhledem k nedostatku místa pro velký setrvačník.

    Nyní jsem se musel potrápit s uchycením sběračů. To jsem nakonec vyřešil pomocí kousku hřídelky o který se teď sběrací plechy opírají. Sběrací plechy bylo také nutno přiohnout, aby se nedostaly do kolize s ozubeným kolem.

    Dále jsem se zabýval zlepšením sběru proudu. Přidal jsem tedy plechy ještě nad prostřední nápravu. Ale ouha, dvojkolí tím bylo dotlačováno ke kolejnici, což sice přispívalo k lepšímu sběru proudu, ale také nadlehčovalo hnací nápravy, čímž se zmenšila tažná síla lokomotivy. Udělal jsem tedy sběrací plechy z boku (obr.7), které ovšem způsobovaly to, že kolo občas zůstávalo viset ve vzduchu a nesbíralo proud. Z odstupem doby si myslím, že to chtělo přítlak z hora, ale s menší přítlačnou silou.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.7 Na obrázku je vidět nový sběrací plech pro střední nápravu. Na pravé straně je nové uchycení sběrače - z obrázku není moc dobře patrné.

    Musel jsem také upravit elektroinstalaci, aby lokomotiva jezdila správným směrem.

    Nakonec jsem provedl doplnění balastu do lokomotivy. Nejvíce se jej vešlo do boku kabiny(obr.8). Hmotnost po dobalastování činila 170g (bohužel nevím, kolik vážila původně). Musel jsem ještě obrousit boky plošného spoje, aby šla lokomotiva zkompletovat.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.8 Pohled na karosérii lokomotivy s doplněným balastem.

    Při testech lokomotivy jsem zjistil, že opravdu došlo k určitému zlepšení jízdních vlastností. Lokomotiva jela rozumnou rychlostí při zhruba do 2/3 vytočeném regulátoru, problémy se sběrem proudu se také o něco zmenšily. Také se zmenšila hlučnost lokomotivy. Tažná síla modelu o něco vzrostla, ale stále nic moc. Pro další zvýšení tažné síly by bylo vhodné umístit závaží i do kabiny, to by se ovšem muselo odstranit stanoviště strojvedoucího a znemožnil by se průhled kabinou. To jsem zamítl, stejně jako zaměnění jednoho z dvojkolí za dvojkolí s bandáží. To by znemožnilo sběr proudu z jednoho dvojkolí, což by znamenalo zhoršení plynulosti jízdy.

    Rekonstrukce pojezdu modelu neuškodila. Podařilo se o něco zlepšit všechny vytyčené parametry, ale stále to moc dobře nejezdilo. S odstupem času nechápu, proč jsem, místo záměny převodových kol, nevyměnil dvouchodé šneky za jednochodé, čímž by se snížila rychlost modelu na polovinu. Určitě to chtělo také si ještě trošku pohrát se sběracími plechy, zejména pak s plechy u prostřední nápravy.

    K dalším úpravám pojezdu už nedošlo, protože se po cca roce provozu poškodil motor a tak jsem mašinku na delší dobu odstavil.

    Použití pojezdu Roco

    "Rosnička" tedy stála bez motoru odstavená ve vitrínce. Kromě výměny motoru bylo nutné vyřešit i digitalizaci, což by se stávajícím pojezdem bylo nereálné, a tak jsem opravu modelu stále odkládal.

    Shodou okolností se mi dostal do rukou starší hnací tendr lokomotivy Roco (od německé G10, unás jako 534.1). Původně jsem jeho pojezd chtěl použít k lokomotivě 427 (ex BR55), ale pak jsem si všiml, že se rozměrově hodí právě pro "rosničku". Vzdálenosti náprav sedí ±0,5 mm a motor vypadal, že se vejde do kabiny.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.9 rozměrové srovnání s tendrem Roco

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.10 až 13 detaily pojezdu tendru Roco

    Pustil jsem se do stavby pojezdu. Vyrobil jsem nový rám z cuprexitu (jako již tradičně). Tento materiál má pro toto použití mnoho výhod. Dobře se řeže, brousí, lepí, dá se pájet, lze přímo využít pro zapojení elektroinstalace. Existuje v několika tloušťkách. Pro stavby pojezdů se mi výborně osvědčil.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.14+15 základ budoucího rámu a převodovka z tendru

    Do rámu přijde vložit celá převodovka z tendru. U té se na chvíli zastavím. Jako zajímavý detail vidím to, že poslední náprava pojezdu je odpružená. Proto by mohla mít v provozu všechna dvojkolí kontakt s kolejnicí a nemuselo by docházet k výpadkům napájení (tolik teorie).

    Na základ rámu jsem přiletoval držák motoru, který je vytvořený ze zbytků leptu. Sběrací plechy, které jsem přiletoval přímo k rámu, jsou z kontaktů jakéhosi relé. Rám jsem musel samozřejmě elektricky rozdělit.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.16+17 části budoucího pojezdu pro rosničku

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.18 Na této fotce je už převodovka v rámu, také jsou pěkně vidět sběrací plechy vyrobené z kontaktů relátka.

    Spodní kryt (držák) převodů je kompletně převzatý z tendru i s brzdovými zdržemi, které jsou jednak pěkným detailem a navíc vymezují radiální vůle dvojkolí (=brání pohybu kol nahoru a dolů), a proto tam musí být.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.19

    Kola jsem musel přelisovat, protože tendr byl vybaven loukoťovými koly, navíc dvě dvojkolí byla opatřena bandáží. Použil jsem vagónová kolečka Roco, která jsem nalisoval na nápravy z tendru.

    Pro pořádek by bylo dobré zmínit skutečnost, že jsem kola lisoval ve svěráčku. Tak nějak jsem předpokládal, že se (stejně jako ve strojírenské praxi) hřídel vůči náboji sama srovná. Tentokrát se tak nestalo (a to takhle "blbě" to dělám již léta) a tak jsem dvě kola poněkud zničil (trochu to šmajdalo), naštěstí s nápravami se nestalo nic. Vzhledem k ceně vagónového dvojkolí kolem 20 Kč se nestalo nic závažného, ale kdyby člověk zničil loukoťová kola za několik stovek, tak by to dost naštvalo.

    Proč to zmiňuji? Protože se na různých diskusích vedou ostré spory o tom, jak správně slisovat a nalisovat kolečka na nápravy. Názory jsou různé, ale pokud se nepoužívají vhodné přípravky opravdu hrozí poškození koleček (minimálně to, že budou šmajdat). Ale na druhou stranu si myslím, že při opravách starých lokomotiv Piko se šmajdavými kolečky nám sebe lepší a přesnější přípravek stejně nepomůže :-)

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.20+21 Pracovní verze pojezdu, zatím bez motoru.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.22+23 Na těchto fotkách je již kompletní pojezd i s motorem připravený k zabudování do kastle lokomotivy.

    Motor je pětipólový. V držáku je proti posunutí zajištěn z boku šroubkem.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.24+25 Dva pohledy na zkušebně sestavenou lokomotivu.

    Provedl jsem několik testovacích jízd po kolejišti se samotným pojezdem i s kompletní lokomotivou. Můj pojezd jezdil vcelku dobře, přejel i angličana Pilz aniž by se zastavil. Proti původnímu pojezdu je nesrovnatelně lepší. Na druhou stranu mi přijde, že má zbytečně velikou maximální rychlost (ale o dost menší než Vacek) a také mi přijde dost hlučný.

    Kliknutím se otevře video
    Video 1 krátké video z testovací jízdy

    Následně jsem pojezd opět rozebral, vyčistil a promazal. Dosadil jsem digitální dekodér Lenz Gold mini.

    Mašinku jsem dobalastoval. Nacpal jsem olověná závaží do boků kabiny a do čel kapot.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.26+27 nová závaží a DCC dekodér

    Dále jsem vyrobil závaží do jednoho z čel rámu - potřeboval jsem totiž dostat více hmotnosti na neodpružené nápravy, protože při rozjezdu odpružená náprava dost propérovávala (také jsem jí pak trošku připružil).

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.28 pohled na spodek lokomotivy, v přední části rámu je patrný další balast

    Chtěl jsem zachovat průhled budkou strojvedoucího, což se mi nakonec podařilo. V té jsou naznačené i pulty. Ještě jsem zapojil čelní osvětlení z SMD diod (žlutá/žlutá).

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.29 při bočním pohledu je vidět zachovaný průhled kabinou strojvedoucího

    Následovalo barvení pojezdu, doplnění ulomeného zábradlí, doplnění detailů a patina.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.30+31 Rozebraná lokomotiva, tentokrát již s nabarveným rámem.

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.32 pojezd zespodu

    Patinu jsem provedl olejovými barvami, roztíraným kobaltovým sikativem. Po jejich zaschnutí jsem ještě aplikoval práškové pigmenty (Agama rez světlá a tmavá). Nakonec jsem model přestříkal matným lakem (Revell).

    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    kliknutím na obrázek se obrázek zvětší kliknutím na obrázek se obrázek zvětší
    Obr.33 až 37 Fotografie hotového modelu. Musím dodat, že ve skutečnosti vypadá o něco lépe a není tak tmavý; fotografie se moc nepovedly.

    Po dosazení dekodéru, promazání pojezdu a dobalastování lokomotivy se jízdní vlastnosti ještě trošku vylepšily. Maximální rychlost jsem snížil naprogramováním dekodéru na polovinu. Při této rychlosti je navíc i hlučnost modelu poměrně nízká. Mašinka přejede přes všechny vyhybky PILZ, které mám na kolejišti. Tažná síla je lepší než byla, lokomotiva na vodorovné trati a ve sklonu do 10°/oo utáhne s přehledem 6 vozů Uacs/Raj(Bramos), ve stoupání 40°/oo s přehledem 2 (s prokluzem 3).

    Vlastnosti modelu
    Hmotnost modelu Tažná síla modelu Známka z jízdních vlastností
    222 g 36 g 2-

    Závěr rekonstrukcí

    Myslím, že se rekonstrukce povedla, podařilo se mi splnit na počátku vytyčené body. Rychlost modelu se snížila, zlepšil se sběr proudu, zvětšila se tažná síla a klesla o něco i hlučnost. Rosničku se mi podařilo obstojně rozpohybovat a uvést jí tak do modelového do provozu. S jejími jízdními vlastnostmi jsem tedy spokojen.

    Co mi vadí? Vadí mi o cca 1 mm posunutá poloha jednoho dvojkolí. Také mi vadí poněkud vyšší hlučnost.

    Závěr článku

    Rekonstrukce, kterou jsem na "rosničce" provedl není zdaleka jedinou, kterou lze realizovat. Například na fóru www.diskuze.modely.biz lze najít pokusy o vytvoření pojezdu z leptu a šikovný modelář přijde určitě na mnoho dalšího.

    I když původní model za mnoho nestál, byl stále lepší než nic, a tak je škoda, že výroba rosniček v Čechách skončila. I když se objevila zpráva, že se má výroba opět obnovit, datum znovuuvedení modelu na trh bylo ovšem mnohokrát oddáleno; poslední verze (myslím) byla konec roku 2008. Nezbývá než držet palce a doufat, že nová rosnička bude mnohem lepší.

    <  ZPĚT